"Au", nevím..., zda-li mě bolí hlava z toho saké a nebo z toho, že jsem měla úpal. Ta párty včera byla vážně bezva. Moc jsem si to užila. Setkala jsem se na ní se spoustou lidí, které jsem viděla před 3mi lety v Měchenicích. Ale jedině člověkem jménem Kyoushi jsem si byla naprosto jistá, že ho znám... poznala jsem ho podle nevšedně malého vzrůstu, holé hlavy a pronikavých černých očí. Pamatuji si, jak se na mě včera vrh, div mě neporazil a objímal mě.... Na včerejší večer nikdy nezapomenu!!!!

     Posadila jsem se na okraj postele a hlavu zanořila do svých dlaní. Opravdu jsem si nebyla jistá, jestli mám kocovinu a nebo jestli dozníval ten hrozný úpal. Stěží jsem jsem oblékla do školní uniformy a sešla dolů, kde už krásně voněla ryba,... Vešla jsem do koupelny a srazila se s Miyu, "ohayo" řekla jsem. Miyu se začala smát, asi to na mě bylo vidět, že mi není nejlépe..., ale abych řekla pravdu ona také ne :-D. Učesali jsme se a já si musela sundat náušnice, řetízek a prstýnky, protože v Japonské škole je tohle všechno zakázáno. Je to kvůli tomu, aby nebylo poznat, jak na to kdo je s financemi.... Usedli jsme ke stolu a nasnídali se, při snídani mi Miyu pověděla kolika předmětů se účastním a že nejprve s jejím otcem musíme zajít do "ředitelny", abych pozdravila ředitele univerzity Tokai a pak do sborovny, kde pozdravím všechny učitele... Naštěstí jsem byla připravena a svou řeč jsem měla naučenou, takže strach jsem neměla. Sonomi san nám dala svačinové krabičky ( v Japonsku je zvykem, že děti dostávají svačinu v krabičkách, obvykle mají 2 patra, dole je rýže a nahoře je příloha, např. ryba, zelenina, ovoce, párečky,... Japonským dětem to nahrazuje i oběd, protože ve škole zůstávají cca do 17hod.) a všichni jsme se vydali autu. Dohodli jsme se, že p. Motegi nás vyzvedne kolem 16hod, navštívím totiž s Miyu kroužek školního orchestru → Miyu mě zapsala na flétnu (to bude ostuda, já takový nehudební typ).

      Něco tiše a zlehounka naráželo do okna, vstala jsem z postele a vydala se směrem k oknu na pravé straně s výhledem na horu Fujisan. Odhrunala jsem závěsy, otevřela okno a pohlédla ven... Venku vál slabý větřík a pohrával si se zelenými lístky, které se vznášely ze země a po chvilce se ladně snášely zpět na vyhřátou zem. Bylo krásně!

     Oblékla jsem se, umyla a sešla dolů po schodech... V pokoji již čekala celá rodina s připravovala snídani, přidala jsem se k nim. S Miyu jsme uvařili rýži a připravili senchu,... pak jsme se celá rodina posadili ke stolu a začali si povídat o tom, co dnes všechno podnikneme. Miyu dnes měla hrát na basebolovém zápase, je totiž členem školního orchestru a hraje na trubku (nejen ale to, ovládá i saxofon, piano, flétnu a klarinet). Těšila jsem se, bylo to něco nového, nikdy jsem ještě neviděla basobolový zápas.... Miyu a její bratr odjeli dříve na svých skůtrách. Já s p. Sonomi a s p. Motegim jsme ještě chvilku povídali a pak se také vydali autu.